phone
603 579 377
Zarezervovat
Chcete jet na hory a nemáte čas hodinu hledat ideální turistické cíle? Ušetříme vám práci. Vytipovali jsme pro vás přehled těch nejzajímavějších míst v okolí. Ať vám nic neuteče. Na jaře, v létě i na podzim si je užijete pěšky nebo na kole. V zimě se za nimi můžete vydat ve stopě na běžkách.
Chatu Výrovku postavila v 18. století rodina Steinerů. Skromné dřevěné přístřeší už tenkrát nazývali honosně Hotel Výrovka. Nabízeli zde kolemjdoucím drobné občerstvení a suvenýry. Turisté si nejčastěji odváželi pohlednice nebo fialkové kameny (oblázky porostlé řasou Trentepohlia lolithus, které po navlhnutí jemně voní po fialkách). Dnešní podobu získala chata až v letech 1988 a 1990.
Vydejte se po červené směrem k Památníku obětem hor a Luční boudě a po 200 metrech dorazíte ke krásnému vyhlídkovému místu, odkud uvidíte na:
Chata je otevřena celoročně a nabídne vám poctivé domácí polévky, masová jídla, tradiční borůvkové a švestkové knedlíky. Suroviny zde nakupují od lokálních prodejců a všechno jídlo se vaří z poctivých surovin. Nepoužívají tu žádné polotovary. Na nápojovém lístku najdete italskou kávu, 100% ovocné mošty, rozmanité čaje a samozřejmě Plzeň, Kozla nebo kvasnicové pivo.
Stejně jako tenkrát si i dnes na Výrovce užijete krásný výhled na západní část Krkonoš a Ještěd.
Chalupa stojí na nejstarší stezce přes hřebeny Krkonoš, tzv. Slezské cestě. Právě zde se Krkonoše neformálně dělí na východní a západní část. Bouda byla postavena na začátku 20. století, kdy v Krkonoších začal vznikat turistický ruch. Hugo Mitlöhner si tehdy pronajal pozemek od lesní správy a stloukl tu dřevěnou boudu. Psal se rok 1934.
Pro cyklisty tu mají připravené nářadí a stojan na opravu kol. Na jídelním lístku najdete typické krkonošské pokrmy z brambor, Vysockého kysaného zelí, luštěnin a borůvek. Maso pochází od trutnovského řezníka, houby z Černé hory a brambory z Žernova. Na čepu vám natočí pivo z Rychnovského pivovaru nebo malinovku bez konzervantů. Víno sem dodává pan Michlovský.
Dnes vás potěší nejen výhled z chalupy rovnou na Sněžku, ale v létě i posezení venku a v zimě hořící krb, kde si můžete usušit rukavice a kulichy.
Na Sněžku můžete vyrazit v každém ročním období. Se svými 1603,30 m. n. m. vám totiž nabídne nádherné výhledy na okolní zvrásněné kopce. Na tuto česko-polskou přírodní hranici vede příjemná a udržovaná stezka. Před každým výšlapem si ale raději zkontrolujte počasí. Sněžka se totiž ráda halí do husté mlhy a nechává vítr, aby se kolem ní proháněl i rychlostí 198 km/h.
Protože výš už se v ČR nedostanete :) Užijete si tu krásné panoramatické výhledy na Polsko i Čechy.
Česká poštovna na místě bývalé České boudy.
Najdete tu moderní verzi původní České poštovny, která zde byla postavená roku 1868. Tu původní bylo nutné v roce 1990 rozmontovat a odvézt, protože byla neopravitelně poškozena dřevomorkou. Nyní zde stojí moderní budova “Anežka”, navržená Martinem Rajnišem a Patrikem Hoffmanem. Skládá se z 20 000 dílů a turistům nabízí i vyhlídkovou terasu. Čeká tu na vás občerstvení, pohledy se speciální známkou i krásné výhledy.
Kaple sv. Vavřince.
Nejstarším objektem na vrcholu Sněžky je rotundová kaple sv. Vavřince. Ačkoliv je na polské straně hory, turisté z Čech hranici bez obav překračují. Takže ji neváhejte také navštívit. Kapli nechal postavit slezský šlechtic Kryštof Leopold Schaffgotsch. Její výstavbu komplikovaly různé právní spory, takže se období
mezi prvními pracemi a finálním vysvěcením protáhlo na 28 let. Dříve se zde pětkrát do roka konaly bohoslužby, kterých se účastnily stovky poutníků. Dnes se tu koná každoroční mše za horské záchranáře a vůdce.
Meteorologická stanice.
Bývalá polská meteorologická observatoř byla postavena v letech 1966 až 1974 na místě zbourané Polské boudy. Budova měla připomínat vesmírné talíře, které navrhl Witold Liponski a Waldemar Wawrzyniak. V nejvyšším disku je observatoř, v prostředním disku technické zázemí a sklady a spodní disk je částečně zapuštěn do terénu. Nacházela se v něm polská restaurace.
Jako první na Sněžku vystoupal už v roce 1456 neznámý Benátčan, který zde hledal vzácné kamení. Jak tento vrchol nazýval, ale dnes nevíme. Až učenec Georgius Agricola ji v roce 1546 přisoudil jméno Risenberg. První české názvy vycházely ze skutečnosti, že je hora “sněhem pokrytá”. Sněžce se proto říkalo Pahrbek Sněžný, Sněhkopa, Sněhovka, Sněžovka a od roku 1823 už definitivně Sněžka.
